Hluchý telefón - Muž, ktorý ohrozí jej život

10. června 2012 v 12:14 | Arride |  Pokračovanie na hlasovanie
-Samozrejme.
Muž si sadne na sedadlo oproti mne a pozerá sa na mňa. Jeho pohľad mi je nepríjemný, tak skloním hlavu a pokračujem v kreslení. Akurát robím uši, keď pocítim dotyk jeho ruky pod mojou sukňou. Trhne mnou a na papieri ostane silná čiara od ceruzky. Neznámy muž sediaci oproti mne ma hladká po stehne a usmieva sa na mňa.
-Prečo ste taká tichá, slečna? Poďme sa rozprávať.
Mlčky naňho hľadím a trasiem sa.
-Ako sa voláte?
-Viktória.
-Krásne meno, také vznešené. Dokonale sa hodí k vašej jemnej, krásnej postave.
Ticho sedím a hľadím naňho. Jeho horúca dlaň ma páli na stehne.
-Povedzte Viktória, máte priateľa?
Jemne pokrútim hlavou pozerajúc sa mu do očí.
-To je úžasné, pretože ani ja nemám priateľku.
Vlak spomaľuje, blížime sa k stanici.
-Čo by ste povedali na šálku kávy?
Pokrútim hlavou.
-Nepijem kávu.
-A čaj?
Mlčky sedím a neodpovedám. Vlak už brzdí na stanici. Muž vstane, chytí ma za ruku a ťahá von z vlaku.
-Tak vás pozývam na čaj.
-Počkajte! Ja vystupujem až na ďalšej zastávke!
Kričím na plný vlak, no muž ma ďalej ťahá uličkou a ja som proti jeho sile bezmocná. Otáčam sa k ľuďom vo vagóne a kričím, aby mi pomohli, no nikto sa neozve. Namiesto toho všetci sklopia zrak a tvária sa, akoby sa nič nedialo. Zmocňuje sa ma panika, je mi do plaču. Muž ma bezcitne ťahá von z vlaku.
-Počkajte! Na sedadle som si nechala kabelu!
-Neboj sa, nebudeš ju potrebovať.
Pri dverách sa zachytím o zábradlie a tuho sa ho držím. Muž mnou šklbne a trhne mi ramenom.
-Au!
Skríknem, no nezaujíma ho to, ďalej ma vláči von. Už sme na stanici a ja ďalej kričím o pomoc.
-Drž hubu hlúpa ženská!
-Prosím, pomôžte mi!
Kričím na plné hrdlo. Všimnú si nás dvaja policajti a rozbehnú sa k nám. Muž vytiahne z vrecka kabáta pištoľ a priložími ju k spánku. Stŕpnem. Policajti rovnako vytiahnu pištole a spomalia.
-Pustite ju!
Zakričí jeden.
-Vás do toho nič nie je! Ukradla mi peniaze.
Vytreštenými očami pozerám na policajtov, chcem im povedať, že to nie je pravda, ale hrdlo mi zviera a nevidám ani hlások.
-Tak ju pustite a mi to vyšetríme. Spíšeme papiere a vaše peniaze vám vrátime.
Vidím, že toto vyjednávanie nikam nevedie. Začínam prepadať zúfalstvu. Zrazu dvihnem nohu a z celej sily mu šlapnem na prsty. Neviem, prečo som to urobila a kde sa vo mne našlo toľko sily. Asi adrenalín. Muž bolestivo skríkne a postrelí ma do nohy. V pravom stehne cítim neskutočnú bolesť. Preniká nie len mojou nohou, ale aj celým telom. Spadnem na zem a udriem si hlavu o zábradlie. Vidím hviezdičky a pred očami sa mi zahmlieva. Počujem ďalšiu streľbu, policajti kričia, aby sa vzdal, niekto niekomu uštedril poriadny kopanec, a nakoniec stratím vedomie a odpadnem.

Anketa je ukončená, vyhrala možnosť: Po údere do hlavy stratí pamäť.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terry X. Terry X. | Web | 10. června 2012 v 21:45 | Reagovat

Slovenčtina je krásná a hrozně něžná řeč, teda alespoň pro mě :-) A baví mě v tomhle jazyku číst ;-)

* Hlasovala jsem pro ztracení paměti, protože si myslím, že by to potom mohlo být hoodně napínavé a tajuplné, když by zjišťoval kdo je, kde je a co se vlastně stalo :D :-)

Napiš, až to bude mít pokračování

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama